Jidáš ex machina: po milionté o didaktickém testu

Ač jsem se jako mládežník maturity bála, od doby, co jsem byla nucena vyplnit didaktický test z češtiny, ji považuju za frašku. Teda považovala jsem. A pak najednou přišel Jidáš...

Ateističtí maturanti všech (českých) zemí, spojte se. U státní maturity vám bude brutálně a násilně vnuceno katolické náboženství, jako ve středověku. Je úplně jedno, že nejstarší památky a doklady vzniku našeho jazyka pojednávají právě o náboženství, o životech světců, o Bohu. To, že soluňští bratři nepřinesli první překlad Hry o trůny nebo Padesáti odstínů šedi, ale právě písma svatého, vám též zatajíme, aby se to nedotklo vašeho bezbožného jemnocitu.

Váš vyučující bude patrně taky ateista/muslim/budhista (což jsou argumenty, kterými obhajujete svou neznalost něčeho víceméně samozřejmého), jelikož vám zatajil existenci Bible a skutečnost, že Bible patří do kánonu. A že například taková Bible kralická je u nás naprostý unikát, protože jako první nebyla přeložena z latiny, nýbrž z původních biblických jazyků (hebrejština, aramejština, řečtina), a proto je napsána tak, jak je napsána. Nezajímá vás to? Tak to se omlouváme. Přiznávám, mě patrně na střední škole vyučovala katolička, protože si nevzpomínám například na zmínku o Athéně jako o "Palladě", které se taky jedna otázka věnovala, ale řečtí bohové evidentně nikoho nepohoršují. Samozřejmě to není moje chyba a samozřejmě za to vůbec nemůže má nepozornost v prvním ročníku.

Snažím si představit situaci, ve které bych přišla ke zkoušce ze staroslověnštiny nebo historické mluvnice a obhajovala svou neznalost učiva tím, že nejsem křesťanka a že mě vlastně nezajímá žádný z textů, protože nejsem "zasr... kostelník" nebo "mě bible, ani její bohové, vlastně vůbec nezajímá a k ničemu mi to není" (parafrázuji výroky z Facebooku). O nějakých frázích, rčeních, ustálených spojeních nemluvě; podle reakcí soudím, že maturanti dejme tomu nevědí, že Jidáš je všeobecně známý symbol zrady, což by spousta lidí s mávnutím ruky přešla. Koneckonců, každý z nás má nějaké slabé místo ve smyslu nedostatku ve všeobecně známých faktech. Nicméně maturitní ročník '15 asi maminka nenaučila také to, že jedna vlaštovka nedělá jaro (jediná otázka za pár symbolických bodů mohla ublížit jen tomu, kdo měl hodnocení na hraně), že bez práce nejsou koláče, že nemáme hasit to, co nás nepálí, že kde nic není, ani smrt nebere.
Jako naprosto průměrný, na vysoké škole možná i lehce podprůměrný student bych odpustila neznalost něčeho takového prakticky komukoli. Ostatně: ten umí to a ta zas tohle. Nicméně si stojím za názorem, že pokud někdo křičí, že se o toto (všeobecné) téma nikdy nezajímá a zajímat nebude, a proto do maturity z literatury taková otázka nepatří, nemá důvod poptávat úplné středoškolské vzdělání. A nezáleží na tom, z jaké školy kdo přišel. Před maturitou jsem měla tu čest zúčastnit se češtinářských olympiád (většinou s velice úspěšnými výsledky) a připadá mi tragické, že vedle nich maturitní test působí jako křížovka o noční krém z dámského časopisu. Tam po vás totiž chtějí skutečnou práci s textem. Větné členy. Záměnu aktiva a pasiva. Záměnu slovních druhů. Úprava souvětí podřadných na souvětí souřadná a naopak. A to fakt nechcete.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Studenti káží zadavatelům, z jaké látky je má zkoušet. Evokuje to ve mě přístup rozmazlených dětí, které chtějí lízátko. Quo vadis, česká výchovo? Ale nebudu tu plakat nad rozlitým mlékem a poběžím dělat něco užitečného, protože kdo nemá v hlavě, má v nohách.
A když jsme u těch zažitých nebo nezažitých frází, odcizím z Facebooku nádhernou parafrázi jednoho z hesel příznivců ANTIFA: "Cermat nemůže za vaše podělaný životy."