Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Asociálové, sociofobové, mizantropové a jiná podivínská havěť

18. 05. 2015 22:55:49
Proti kojení tatínků jsem se ohradila faktem podivnosti. Přitom nejsem zrovna ten typ člověka, který by se dal označit jako "normální". Proč?

Mám spoustu výstředností. Od křiklavého, mnohdy nevkusného oblečení, přes výstřední doplňky, až po prapodivné zájmy. Většina věcí, které lze zahrnout do uvedeného, velice děsí mou babičku. Je zděšená z mých harémových kalhot. Prý by je hodila do kotle. Má potravinová omezení v kraji, kde se dítě odmala krmí salámy, taky nepřijímají s "tleskánkem". Ale vždycky mi to bylo tak nějak jedno. Možná si o mně říkáte: ta se musí snažit odlišit za každou cenu. Inu, možná to tak je. Neanalyzuju se.

Pamatuju si, jak nám na základní škole vysvětlovali pojem "asertivita". Ačkoli to vyučující neřekla přímo, všichni jsme si zapamatovali, že jde o dokonalý vzorec chování. Schopnost dávat i odmítat, schopnost mluvit i mlčet, přijímat názor a zachovávat klidný tón hlasu. Do jisté míry se mi to daří. Dokážu přijímat cizí názor, dokážu říct vlastní názor; jsem schopná mluvit i mlčet, ale nedokážu nezištně milovat všechny lidi kolem sebe.

Nejlépe se mi komunikuje s dětmi. Nemají předsudky, jsou upřímné a nepotřebují sofistikovanou zábavu. Mnohdy stačí dát jim do ruky kyblíček, kus dupla a ukázat jim, jak krásný rachot takto lze vytvořit. Ovšem dát se do řeči s dospělým člověkem, dát najevo sympatii a najít si tak přátele, to jsem nikdy neuměla. Na to jsem neměla talent. A proto jsem o sobě tvrdila, že jsem podivín a asociál a že jsem prostě jiná.

Ovšem minulý týden jsem zažila osvícení. Na zastávku plnou lidí přišel neupravený pán v havajské košili a začal mluvit na všechny okolo, ač lidé nejevili zájem. Napřed mi začal strkat ruce do četby ("A co je toto?" "No... to je kočka."), nabízel mi pití z velké dvoulitrové lahve a do nějaké paní dost surově dloubl, aby jí oznámil, že prohráváme v hokeji. "Mě to ale absolutně nezajímá," odpověděla žena suše. Pán si zamumlal pod vousy pár stížností na naše reprezentanty a už se neozval.

Vidíš, Kris, špačkovala jsem v duchu. Takhle vypadáš, když se snažíš překonávat svou přirozenost a někomu se vtírat. Není to špatně. Není špatné ani to, že se oblékáš jako šáša. Špatně je, pokud překračuješ něčí osobní prostor. Je to opačný extrém, ale stává se to.

Usínala jsem s úsměvem na tváři. Normálnost je fakt subjektivní pojem.

Autor: Kristýna Vaňková | pondělí 18.5.2015 22:55 | karma článku: 9.59 | přečteno: 754x

Další články blogera

Kristýna Vaňková

Pomíjivost partnerské stability

Odpočívám mezi úklidem a pro zabavení si otevírám web nejznámějšího českého bulváru. Téměř na celém monitoru se mi objeví fotka maminky, která zůstala sama na uživení šestičlenné rodiny. No ty vole.

11.2.2017 v 17:43 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 743 | Diskuse

Kristýna Vaňková

Gastronomické výzvy?! Vypusťte psy!

Neočekávala jsem, že by poslední dny snesly na hlavu tvůrců pořadu Prostřeno chvály - vzhledem k situaci, která nastala, když zařadili do vysílání muslimku. Ale takovou zásobu konspiračních teorií jsem opravdu nečekala.

22.1.2016 v 13:08 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Kristýna Vaňková

UPOL jedná naprosto standardně

Nemám chuť vést monology o běžencích; za prvé se necítím kompetentní, za druhé se mi nechce. Ale ráda bych se vyjádřila k aktivitám školy, které byly označeny nejrůznějšími jmény.

21.10.2015 v 23:54 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 707 | Diskuse

Kristýna Vaňková

Ať se Hanka klaní, čemu chce!

Jedno z nejdůvěryhodnějších českých médií, deník Blesk, jehož redaktoři nerozeznají Prahu od Olomouce a sólokapry sbírají na Facebooku, nás před chvílí obohatil velice důvěryhodným tvrzením o dívce, která se vrátila ze zajetí.

15.8.2015 v 14:19 | Karma článku: 27.93 | Přečteno: 4021 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 316 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 548 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.25 | Přečteno: 225 | Diskuse

Denisa Madarova

Třicet pět plus aneb pojďme se sejít v blázinci

Pro případné komentátory již dopředu avizuji, ano, opět jsem si přišla vylít srdíčko. Inu a co na tom. Kdo nic nevylije, nemůže po sobě utřít bordel.

21.6.2017 v 23:44 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 1714 |

Iva Votočková

Z Deníku Bridget Jonesové: Když na dveře zaklepe čtyřicítka ;-)

Začíná se to lámat, jaro života mám za sebou a nastává zřejmě čas, kdy se bude bolest stále více vkrádat do mého života ;-) a nebude jiného východiska než ji přijmout. Tak vítejte radosti druhé půlky mého života. Zvu vás dál. <3

21.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 747 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1034

Jsem prostě mladá, studující holka v produktivním věku, vlastně absolutně nezajímavá. Ale v hlavě, v hlavě mám cirkus.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.