Kojení tatínků? Beze mě.

Myslete si o mně, že jsem předpojatá. Že jsem puritán. Že jsem zpátečnická, nebo snad citlivka. Já svého muže nikdy kojit nebudu.

(Narovinu přiznávám, že jsem tenhle článek přepisovala asi pětkrát a také jsem jej několikrát kontrolovala, aby neměl náhodný čtenář pocit, že se snad snažím cpát cizím lidem do ložnic a do soukromých aktivit. Rovněž jsem dlouho váhala, zda ho zveřejnit. Netvrdím, že se mi podařilo zachovat chladnou hlavu, když jsem pročítala materiály k tématu. Vnímejte to spíš tak, že mě osobně něco znechutilo a chci si nad tím postesknout a vyjádřit názor. Zároveň by mě zajímal ten váš, protože stále nevím, co si o věci myslet.)

Začnu tedy zlehka:

Moje sousedka je, ač bezdětná, aktivní členkou Hnutí pro nepřirozený porod, což teda v první řadě není recesistní skupina tzv. lesan, které se bez naprosté ironie vyjadřují k dnešním pokrokovým trendům v porodnictví a jeho pozitivnímu vlivu na matky i plody. Myslím si, že není nutné HPNP jakkoli představovat, už bylo na jiných zdejších blozích zmíněno.

Jednou si tak sousedka surfovala a narazila na příspěvek, který popisuje dost zajímavý fenomén. Údajně není ničím novým, je známý od antiky a je to vlastně normálně pozitivní záležitost přinášející potřebnou intimitu do partnerského vztahu. Teď úplně pominu faktum, že dospělý člověk nepotřebuje mléko (viděli jste v přírodě savce, kterého by matka či partnerka kojila i v dospělosti?) a přejdu rovnou k tomu, co jsem posbírala na internetech.

Žena.centrum.cz tvrdí, že "erotický náboj této představě ovšem nelze upřít". V tom případě jsem asi z jiné planety, protože si nedokážu představit nic asexuálnějšího, než je kojení životního partnera, mého Medvěda, mé skály, mému džbánu vody uprostřed pouště. A ne kvůli tekutinám; toho jsou dnes plné speciální filmy pro pány, takže taková tabu společnost už nějak překonala. Ale nedokážu si osobně představit vůbec ten akt, že by se ke mně muž přivinu a sál mléko. Věřím, že ženě s přebytkem mléka to může přinést úlevu, ale rozhodně v tom nevidím něco vzrušivého. Zmíněný ženský magazín také cituje zpověď jednoho tatínka z webu Kojení.net: "Když žena začala kojit, probudila se moje touha být u prsu s plnou naléhavostí." Nejsem psycholog, ale takový výrok už podle mě, milé sousedky, smrdí ranou separací a nedostatečným vztahem s matkou. To vážně připadá čtenářkám Ženy.cz normální, aby v nich viděl muž kojnou? Při vší úctě, veškeré pánovy výčty pozitiv, které v článku uvádí, mi připadají pouze jako výmluvy k tomu, aby se sám před sebou a před společností obhájil (ostatně, přečtěte si jej sami, mně se z něj zvědá žaludek).

Poměrně časté je, že partnerské strany považují kojení za součást předehry, novou techniku sexu, čtu všechny ty názory o roztomilosti této aktivity, rozhlížím se kolem sebe a ptám: Halo? Kde je skrytá kamera? Inu, manželé soukromí dělají a mouhou dělat, co chtějí, pokud se to líbí oběma stranám. Možná jsem úzkoprsá, možná ze mě mluví otcovský komplex, ale křížení mateřské péče s milováním mi připadá jako naprostá zvrácenost.
Abych to shrnula: svého muže nikdy kojit nebudu. Nemám pocit, že by mezi námi nebyl dostatek intimity. Jsme spolu téměř pět let, nikdy jsme s nikým jiným nechodili, nežili, ani nespali. Navzájem si říkáme všechno. Máme spolu zdravý sexuální život se svými normálnostmi, výstřednostmi a pravidly, jako každý jiný. Prdíme před sebou, krkáme, převlékáme se, občas se spolu sprchujeme. Tohle všechno náš vztah ustál a myslím, že ještě dlouho ustojí. A ze srandy člověk taky zkusí spoustu věcí. Ale stačil by jediný náznak vzrušení z této aktivity a pakovala bych se, protože tohle překračuje moji soukromou představu zdravé sexuality. Klidně si myslete, že jsem na to mladá a že to jednou pochopím, až vyrostu do určitého věku. Inu, co není, může být, nemám křišťálovou kouli. Každopádně teď se mi z toho pěkně zvedá kufr.