Jedno z nejdůvěryhodnějších českých médií, deník Blesk, jehož redaktoři nerozeznají Prahu od Olomouce a sólokapry sbírají na Facebooku, nás před chvílí obohatil velice důvěryhodným tvrzením o dívce, která se vrátila ze zajetí.
Jakýsi "ljš" okopíroval informace z článku na iDnes, jak bývá v Blesku zvykem. Oba články stručně mapují život dívek unesených kdesi v Balúčistánu poté, co se vrátily ze zajetí. Jejich život v zajetí není moc dobře znám, jelikož slečny mlčí, ale údajně obě žily v muslimských rodinách. K prožitým událostem se podle všeho postavily každá jiným způsobem; zatímco jedna z (Antonie) nich navázala na svůj předchozí život a vrátila se k charitativní práci (v jedné organizaci jsem ji zahlédla na starším videozáznamu, jak mluví o Pěti P, byl to divný pocit), Hanka zůstala u náboženství, ke kterému byly zřejmě přinuceny konvertovat. Nemusím snad říkat, o jakém náboženství mluvím.
iDnes ze mně neznámého důvodu nepřipojuje ke článku diskuzi. Článek vidím teprve teď a nevím, zda byla diskuze umožněna a jak se vyvíjela. Naštěstí Blesk umožnil debatovat nad obsahem článku nejen v připojené diskuzi, ale i na Facebooku. Díky tomu mají všelijací univerzální géniové a odborníci na lidskou duši možnost se vyjádřit.
Namátkově:
Vážení, vítejme ve světě, kdy se oběti únosu a zřejmě týrání různého druhu vysmíváme za to, že v nejhorších chvílích svého života našla Boha a hledala ho v jediném směru, který jí byl umožněn, žila v něm dva roky, možná jí - co já vím - pomohl situaci zvládat lépe.
Musím se zeptat: No a co?
Nejsem zastánce islámu. Podle mě je to nedemokratický systém, jehož nejuznávanější představeni (včetně těch českých) mluví o věcech, za které se sluší u nás sedět. Ale lidé jsou pro mě lidé a tak nějak máme v ústavě svobodu vyznání. Nevadí mi (a z jakého titulu by mělo?), že Hanka přijala něco, na co si zvykla; ať už z jakéhokoli důvodu. Mohla zkrátka hledat víru, mohlo jí přeskočit, může trpět stockholmským syndromem, co já vím, ale je to její věc. Proto mi připadá pošetilé z tepla (dnes obzvlášť velkého) domova od kafíčka a buchet, z místa, odkud můžeme kdykoli odejít, kdykoli se vrátit a vídat se s rodinou, soudit holku, jejíž myšlenky a vzpomínky si ani nechceme představovat.
Myslím si, že odloučení od společnosti je to poslední, co té holce pomůže. Zopakuju větu, kterou jsem říkala ráno v Kauflandu, když jsem dorazila k prázdným krabicím od nugety: Lidi jsou supi. Nesoucítí, nesdílí, nepomáhají, nedělí se. Jen odsuzují, nebojí se cizího nešťastného člověka rozřezat a vybrat z jeho břicha vnitřnosti, ukázat na ně se slovy "to je hnus", aniž by si připustili, že jsou uvnitř stejní. Stejně zranitelní, stejně krvaví, stejně obyčejní.
EDIT: Jinak teda Hance přeju všechno nejlepší k svátku.
